| Předchozí příběh | Obsah | Následující příběh |
Náš projekt se slibně rozjíždí. Už vím koho oškubem, na koho to hodíme
a v čem se to bude dělat. To vás určitě bude zajímat, je to totiž úplně nový, skvělý
a jedinečný produkt, který však nikdo nezná. Dost možná ani autor.
Ale to je firemní tajmenství a tak hned půjdu a protáhnu svůj jazyk skartovačkou.
Po 4 hodinách jednání s Joem jsem trochu mimo. Má se udělat obsahově
tak jedno až dvou denní práce. Máme na to měsíc. A bude za to několik milionů.
Chápu, že když někomu dlužíme miliardu, tak že si od nás ještě rád vezme alespoň
tenhle zázračný program, ale stejně mám určité pochybnosti.
Hned druhý den jsem sedl a spolu s průběžným hraním her,
čtením denního tisku na Internetu a dalšími drobnostmi, mi netrvalo ani celý měsíc abych to napsal.
Stále jsem měl pocit, že zadání není úplně přesné, ale Joe vždycky řekl,
že jsem to jen nepochopil. Nechtěl jsem být za troubu a tak jsem se časem přestal ptát.
Dal jsem to Joeovi. Je to hotový. Za hodinku, maximálně dvě mi dá vědět.
Odjel však pryč a vrátí se až pozítří. Trochu jsem program vylepšoval a dokonce
jsem opravil i některé chyby. Ty jsou totiž, jak jednou říkal P. M. strašně důležitý,
neboť se na ně napíše dodatek a opravy se vykáží jako vícepráce. Jsou to prostě machři
a fakt v tom uměj chodit.
Když už jsem byl skoro ukolébán falšným pocitem, že je vše hotovo,
vlítnul do kanceláře Joe. "Musí se to předělat!" Nechápal jsem co a ani jak.
Vždyť už to bylo skoro funkční a docela i pohledné. "Musí se změnit barvy," řekl.
Zelenou nahraď světle šedou, modrou vynech a červenou přebarvi na zelenou.
Pak to celé zarámuj, a zmenši. Hned mi vysvětlil, že malá písmenka v nápovědě
jsou výhodou, protože pak si zákazník nic nemůže přečíst, nechová se tudíž podle návodu.
"A všechno je vždycky jeho chyba," dodal jsem. Joe vážně pokýval hlavou.
A já jsem odcházel měnit barvy s pocitem, že moje kariéra se dál slibně rozvíjí.
***