| Předchozí příběh | Obsah | Následující příběh |
Celkem musím říct, že jsem se zapracoval. Nastudoval jsem pár manuálů,
zjistil kde jsou záchody a jak se jmenují někteří moji kolegové.
A tak jsem vlastně byl i docela rád, když jsem na chodbě cestou na oběd vrazil do Joea.
"Dobře že jdeš. Už je nejvyšší čas." Jsem tu stále krátce, ale moje ostražitost je
již rovna ostražitosti šelmy. "Nejvyšší čas na co?" opáčím. "No přece na ten projekt.
Děláš ho se mnou. Já ho vedu. Bude to skvělej vejvar!". Musel jsem uznat,
že jeho vizionářský pohled do dáli za lehkým oparem z doutníku má něco do sebe.
Hned jsem běžel nahoru. Snažil jsem se maximálně uspořádat všechny svoje úkoly.
Hodinka práce a měl jsem jasno. Potřebuji pouhých 9 dní, plus dva rezervní na opravy,
na to abych dodělal stávající práci. Takže od prvního můžu nastoupit na ten skvělý projekt.
Tiše jsem si mnul ruce. Na "tomdle" se udělám, budu váženým programátorem,
možná i vedoucím týmu!
Trochu jsem se na sebe zlobil, že jsem se nezeptal kde pak Joea najdu.
Ale protože nejlepší je vyrazit na místo posledního výskytu a pokračovat po stopách,
tak jsem vyrazil. Joe stál na stejném místě. Dým zhoustl, ale pohled do dáli zůstal.
"Tak za dva týdny jsem tvůj." Byl jsem na sebe pyšný, vím že skromnost je blbost.
"Mohl bych si mezitím přečíst zadání a tak...".
Joe se pohnul a pravil: "Má to prioritu 1A s hvězdičkou! Začneš na tom pracovat hned!"
"To není rozumné. Ty práce jsou před dokončením a stejně než se udělá úvodní studie,
budu hotov. Stačí když mi s tím někdo pomůže." Bylo mi fakt blbý nechat rozdělanou práci.
Tušil jsem že než se k ní vrátím, zapomenu o čem to bylo. Odmítl. Mlátil jsem hlavou o schody,
nabízel úplatky a dokonce jsem nabídl i svoji sestru, kterou nemám. Nic nepomohlo.
Smířil jsem se s osudem a s tím, že ta práce zůstane nedodělaná.
Jednak je to "skoro" a pak, tenhle projekt je asi fakt důležitej. Rezignovaně jsem pravil:
"tak mi dej zadání." Žádný zadání není, díky tomu si můžem dělat co chceme
a zákazník to bude platit. No nezdálo se mi to rozumné, ale projekt vede Joe.
Šel jsem tedy dělat co chci, i když jsem nevěděl co. Poslední co jsem zaslechl bylo:
"A když to nevyjde, tak to hodíme na...".
Po zbytek měsíce jsem už Joea nesehnal a v klidu jsem dodělal všechno
co jsem měl rozpracované.
***