| Předchozí příběh | Obsah | Následující příběh |
Jak prosté! Nevíte co? No přece hledání mého přítele Kubrta. Stačilo ráno
čekat dvě hodinky schován v popelnici před firmou. Hned jak jsem ho zahlédl škvírou, pro tento účel pod
víkem ponechanou, rychle jsem smetl ze své hlavy krycí šlupku od banánu a vyskočil ven.
Rachot padajících popelnic jsem komentoval slovy: "Ech ti popeláři! Spěchají a pak
to takhle dopadá." Přitom jsem se ležérně loudal směrem k němu. Překročili jsme oválnou
červeno-zeleno-vlašákovou značku kohosi, kdo to včera v nedaleké hospůdce přehnal,
a vstoupili do firmy. Kubrt mi ukázal moji kancelář a MŮJ počítač. Se slzou v oku jsem
ho pohladil. Tak na tobě budu vytvářet ty věky přetrvávající hodnoty. Rychle jsem
stiskl vypínač. Světla trochu pohasla a se zvukem rozbíhající se mlátičky začal můj
počítač pracovat.
Ty zvuky mi byly trochu nápadné. Chvíli to pískalo, chvíli to vrčelo.
Ale po slabé hodince už jsem se mohl přihlásit. "Je trochu starší... Ale spolehlivý,"
pravil okolo probíhající technik. Stejně nic lepšího nemáme. Hned jak bylo vidět,
že přihlášení je v pořádku, zmizel se slovy: "Mám moc práce."
Pak už jsem jen sehnal všechna instalační CD a začal instalovat.
Nejprve poštovního klienta. Poslal jsem jeden nepracovní mail.
Hned jsem si v duchu ospravedlnil, že na to mám nárok. Byl přece testovací!
A pak jsem nainstaloval ještě zbylých 132, naprosto nepostradatelných a samozřejmě nelegálních aplikací,
které nutně potřebuji pro svoji práci.
Tak počítač mám a teď už jen nějakou práci. Mám štěstí. Přesně v ten okamžik
ke mě vpadl hromotluk neobvyklých rozměrů. První co mě napadlo, že musí mít větší kancelář.
Do normální se nemůže vejít. Zpevněná židle je samozřejmostí. Od Kubrta vím,
že je to šéf jakéhosi projektu. Převzal jsem iniciativu. "Jejda jméno mé." "No, jo. Ty si ten novej.
Já jsem P. M.[pí em], a nejraději pyjem! Ale teď mám problém a sháním někoho, kdo mi pomůže."
Chvilku jsem se smál slovní hříčce a spěchal za ním připraven použít veškeré
své znalosti abych problém vyřešil co nejdříve, nejlépe ihned.
Mám tady takovouhle hlášku: "Press any key..." Slova Press a key jsem našel ve slovníku.
"Stiskni any klávesu", říkal nešťastně rozhazujíc rukama, ale zaboha tu klávesu any nemůžu na klávesnci najít.
Zdrceně jsem se sesunul na židli. Plácnul jsem do mezerníku a pomalu se zvedal k odchodu.
"Co jsi zmáčknul?" Křičel za mnou. "Tu velkou bílou dole," zněla moje odpověď. Když jsem zavíral dveře
ještě jsem zaslechl jak volá: "Ale já jsem z ní to any nesmazal..."
Zbytek dne jsem koukal z okna a přemýšlel o kvalitě našeho školství.
I takový žijí mezi námi a ještě mají volební právo. Připustil jsem si smířlivou myšlenku,
že se s tím naučím žít. Třeba je dobrý manažer. A s tím jsem
odešel domů. První program se odkládá na zítra.
***