| Předchozí příběh | Obsah | Následující příběh |
Mířím za svým přítelem. Všechny formality už mám vyřízené. Při podepisování
pracovní smlouvy jsem se ani nepodíval na svůj platový výměr. Koneckonců nepracuji pro
peníze! Můj přítel - a promiňte, ani jsem ho nepředstavil. Jmenuje se Kubrt. Tak tedy
můj přítel nebyl ve své kanceáři. Jakási postava držící v jedné ruce CocaColu a v druhé myš
zpoza pavučiny zavrčela: "Je na jednání." Zůstal jsem stát uprostřed chodby a cítil se trochu
osaměle. Ruce mě začínaly svrbět. Dnes jsem nechal doma i svůj talisman - vyřazenou počítačovou
myš, kterou ve chvílích osamění hladím po tlačítkách. No jasně! Půjdu ho hledat. Jednak projevím
aktivitu a jednak se seznámím s ostatním osazenstvem této skvělé firmy, když už mě nikdo
nepředstavil.
Vybíral jsem si jen chvilku. Hned naproti totiž byly podivné dveře. Zatímco ostatní
byly prostě bílé, tyhle měli hnědo-žlutý nádech. Chvílemi jsem měl pocit že se dokonce trochu
chvějí. Vzal jsem za kliku. Cítil jsem vzrušení jako při dobývání 13. komnaty.
Dveře šli otevřít dost ztuha. Hned vzápětí jsem však udělal zásadní chybu a nadechl jsem se.
Nikoliv 13. komnata, ale kuřácký salonek. Nebo spíš doupě. Kouř byl tak hustý že skrz něj nebylo
nejen vidět, ale ani se nedal dýchat. Slabých dvacet minut jsem se v křečích dusil.
Můj intenzivní pohyb kouř trochu rozptýlil a tak jsem mohl zasýpat: "Jsem nový zaměstnanec
Jejda a hledám přítele Kubrta." Postava, která se začala rýsovat na pozadí místnosti
se na mě podívala potměšilýma očkama a řekla: "Jsem Joe Bobr a mám tady pro tebe takový
malý projektík. Za hodinu se u tebe zastavím." Bohužel jsem hned neodešel. Hned doplnil několik
základních informací.
Jednak o sobě, je totiž skvělým manažerem a obchodníkem. Skromně mi také prozradil, že všechny
projekty sehnal on! A jednak o projektíku. Nepochopil jsem z jeho výkladu nic a už podruhé
v krátké době jsem se připitomněle usmíval a přikyvoval. Den uběhl rychle a vlastně
jsem si ani nevšiml kdy Joe odjel na důležité jednání. Měl jsem trochu výčitky, že se kvůli mě
zpozdil, i když jen o necelé čtyři hodinky.
Myslím že jsem dnes udělal velký krok ve své kariéře, i když jsem svého přítele
Kubrta nenašel. Začal jsem si totiž s Joe tykat. Budoucnost vypadá růžově. Plíce se časem
zregenrují a kyslík určitě není to jediné co se dá dýchat.
P.S. Milý čtenáři, ten platový výměr tam nebyl vůbec.
***