Předchozí příběh Obsah Následující příběh

2. O hledání a nacházení

   Mířím za svým přítelem. Všechny formality už mám vyřízené. Při podepisování pracovní smlouvy jsem se ani nepodíval na svůj platový výměr. Koneckonců nepracuji pro peníze! Můj přítel - a promiňte, ani jsem ho nepředstavil. Jmenuje se Kubrt. Tak tedy můj přítel nebyl ve své kanceáři. Jakási postava držící v jedné ruce CocaColu a v druhé myš zpoza pavučiny zavrčela: "Je na jednání." Zůstal jsem stát uprostřed chodby a cítil se trochu osaměle. Ruce mě začínaly svrbět. Dnes jsem nechal doma i svůj talisman - vyřazenou počítačovou myš, kterou ve chvílích osamění hladím po tlačítkách. No jasně! Půjdu ho hledat. Jednak projevím aktivitu a jednak se seznámím s ostatním osazenstvem této skvělé firmy, když už mě nikdo nepředstavil.
   Vybíral jsem si jen chvilku. Hned naproti totiž byly podivné dveře. Zatímco ostatní byly prostě bílé, tyhle měli hnědo-žlutý nádech. Chvílemi jsem měl pocit že se dokonce trochu chvějí. Vzal jsem za kliku. Cítil jsem vzrušení jako při dobývání 13. komnaty. Dveře šli otevřít dost ztuha. Hned vzápětí jsem však udělal zásadní chybu a nadechl jsem se. Nikoliv 13. komnata, ale kuřácký salonek. Nebo spíš doupě. Kouř byl tak hustý že skrz něj nebylo nejen vidět, ale ani se nedal dýchat. Slabých dvacet minut jsem se v křečích dusil. Můj intenzivní pohyb kouř trochu rozptýlil a tak jsem mohl zasýpat: "Jsem nový zaměstnanec Jejda a hledám přítele Kubrta." Postava, která se začala rýsovat na pozadí místnosti se na mě podívala potměšilýma očkama a řekla: "Jsem Joe Bobr a mám tady pro tebe takový malý projektík. Za hodinu se u tebe zastavím." Bohužel jsem hned neodešel. Hned doplnil několik základních informací. Jednak o sobě, je totiž skvělým manažerem a obchodníkem. Skromně mi také prozradil, že všechny projekty sehnal on! A jednak o projektíku. Nepochopil jsem z jeho výkladu nic a už podruhé v krátké době jsem se připitomněle usmíval a přikyvoval. Den uběhl rychle a vlastně jsem si ani nevšiml kdy Joe odjel na důležité jednání. Měl jsem trochu výčitky, že se kvůli mě zpozdil, i když jen o necelé čtyři hodinky.
   Myslím že jsem dnes udělal velký krok ve své kariéře, i když jsem svého přítele Kubrta nenašel. Začal jsem si totiž s Joe tykat. Budoucnost vypadá růžově. Plíce se časem zregenrují a kyslík určitě není to jediné co se dá dýchat.

P.S. Milý čtenáři, ten platový výměr tam nebyl vůbec.

***