Předchozí příběh Obsah Následující příběh

8. Nově a lépe

   Ani jsem nečekal, že náš včerejší průšvih bude mít tak rychlou odezvu. Ještě týž den se to dozvěděl El Dži. Ten vzápětí v krátkosti, asi tak za hodinku "umyl hlavu" Bobovi. Ten nažhaven do běla došel k Joeovi. A hned mu ostře řekl: "Tak TAKHLE by to dál nešlo!" Vzhledem k tomu, že to byla jedna z mála příležitostí ho zahlédnout, sešli se hned téměř všichni zaměstnanci. Někteří si dokonce stihli na Boba i sáhnout. Ihned poté totiž zmizel ve své kanceláři s tím, že má moc práce.
   Někoho by to možná překvapilo, ale já znám zákon padajícího trusu. Už od časného rána jsem dodělával všechny svoje resty a mezi mačkáním jednotlivých kláves jsem zkoušel co nejzkroušenější grimasy. Taky jsem přemýšlel jestli by nebylo lepší hned jak na náš včerejší "úspěch" přijde řeč přejít do protiútoku.
   Cestou z oběda mě odchytila sekretářka s tím, že se mám ihned naklusat k Leonovi. El Dži mě prý už dlouho shání. Tak hurá na to! Poučen z minula vcházím k Leonovi velmi obezřetně. Vzadu v hustém kouři sedí El Dži. Vpravo, velmi uvolněně a s doutníkem, sedí Joe. Skvělé! Ten zná pravý stav věci a určitě mě podrží.
   Zastavil jsem se dva kroky za dveřmi. Nastalo absolutní ticho. Jen kovové křeslo lehce bzučelo. "Zůstanu stát, bolí mě koleno." Hlásím, abych uvolnil atmosféru. "Tak se ti to moc nepovedlo, co?" řekl tiše El Dži. "Proč mě? Snad nám! Jsme přece tým." Opáčím, ale nejsem si moc jist. Všímám si, že Leonův pes tu není. Zato na zdi se oběvila nová a velmi vkusná kožka.
   Nemá cenu rozvádět, co se dělo dál. Byl jsem rád když mě propustili. Joe na mě celou dobu koukal a přikyvoval Leonovi. Nakonec jsem s povděkem a hlubokou úklonou přijal pytlíček s popelem. Hodil jsem si těch 20kg na záda a vyrazil do své kanceláře.
   V hlavě mi zní poslední Joeova věta. "Uděláme za tím tlustou čáru a začneme znovu. Nově a lépe!" Možná bych měl uvažovat o změně zaměstnání. Na zdi vedle psa je ještě místo...

***